Na Štědrý den by neměl být nikdo sám II.

Možná si ještě pamatujete na můj článek s tématem Štědrého dne. Už se postupně blíží čas vánoční a kromě dárků, kapra, stromečku a pracovního shonu někteří z nás řeší, kde a s kým stráví sváteční večer.

Jistě v rodinném kruhu, napadne každého, jenže každý tu možnost prostě nemá.

Někdo už nemá rodiče a vlastní rodinu ještě nezaložil, někdo je rozvedený, někdo je bez partnera, někdo je dlouhodobě nemocný a někdo třeba nemá nejlepší rodinné vztahy.

Pocit to není příjemný, když nevíte, s kým na Štědrý den budete.

Pamatuji si na svůj Štědrý den v Londýně. Den předtím jsem musela totiž do práce, a tak jsem si dala Štědrovečerní večeři v Praze asi týden dopředu s maminkou.

Nejlepší na cizině je, že když nevíte, kde a s kým budete, tak vám nepřijde hloupé někoho oslovit a něco zorganizovat.

Na Silvestra jsem se ocitla ve společnosti Čecha a dvou Slováků a bylo to príma. Nikdy předtím jsme se sice neviděli, ale Londýn prostě stmeluje.

Nikdo nechce být na Štědrý den sám. Časopisy nabízejí spoustu mouder typu: Jeďte někam sami apod.

Myslím si, že není nic špatného na tom, zeptat se přátel, zda můžete být na Štědrý den s nimi. A hlavně v čas. Tři dny před Štědrým dnem řešit, kde tedy budete, není příliš nejlepší.

Pokud jsou to opravdoví přátelé, tak vás jistě rádi pozvou. Vánoce jsou především křesťanské svátky a měli bychom se chovat ke svým bližním co nejlépe, i když někdy to může být složité.

Proč ale nedokázat vyřešit spory nebo si i odpustit v době, kdy slavíme narození Ježíše Krista.

Já totiž pořád věřím na zázraky a myslím si, že na Štědrý den by neměl být doopravdy nikdo sám.