Občas ho zachytím,
Ten okamžik bláhový,
Jako když nůž,
jablko ukrojí.
Vidím hvězdu,
a všechno je najednou jasnější,
získám tu jistotu,
i tma je najednou světlejší.
Pak po sté zas počítám,
Pár dní a listopad,
Po sté to přání mám,
Zkouším ho uschovat.
Proč sny své schovávat,
Mé srdce mě prozradí,
Proč pořád postávat,
A stát jen v povzdálí.
Vím, že když vykročím,
ten krok už nejde zpět dát,
Vím, že když vykročím,
tak přestávám se bát..