Nevím jak u vás, ale u nás byla na Štědrý den legrace. U pohádky Jak si nevzít princeznu, jsme se s maminkou smály v dobrém dějovým zvratům a nechápaly.
No a kampak se bude ten děj odvíjet, když se nechtějí vzít. No třeba si nakonec vezme prince no, pojmou to tak, aby to sedělo k dnešku.
Maminka je hluboce věřící, takže tato úvaha byla pro ní velká nadsázka. Přiznám se, protože nejsem odborník na pohádky, že já jsem často nechápala kam se děj ubírá.
Přišlo mi to škoda, protože hlavní představitelé byli tak sympatičtí a romantická pohádka by se mi líbila.
Jeden návrat do minulosti jsem ještě zvládla a pak už mi to přišlo strašně překomplikované.
Tři oříšky pro Popelku, Princezna se zlatou hvězdou, Pyšná princezna. U všech podobných pohádek mi přišel děj plynulý a srozumitelný, ale při nové pohádce jsem se prostě ztrácela.
Přemýšlela jsem, zda ty děti, co se na ni dívají jí vůbec chápou.
Ještě k mému odchodu z blogu. Uznávám, chyba byla na mé straně, měla jsem uvést fotobanku, kterou si platím.
Jenže v noci píšete článek a těšíte se, že se dostane k lidem a pak dojde k jeho stažení zrovna na Štědrý den, kdy si přejete, aby to vánoční poselství dostalo k co nejvíce čtenářů.
To je jako, kdyby Štědrovečerní pohádka byla až na Boží hod a pak už by to nebyla Štědrovečerní pohádka.
Letos mi zemřela nejlepší kamarádka a mne to včera prostě hodně vzalo. Brečela jsem jak želva, že mi stáhli článek a přitom šlo hlavně o to, že letošní vánoce už zde není tak skvělý člověk.
Žena, která tu bezpodmínečnou Boží lásku rozdala spoustě lidem.
Takže se vlastně omlouvám vedení blogů idnes. Patriku, je mi jasné, že moje reakce byla přehnaná.
Pěkné svátky..
Blanka Fay
