Můj pes má v noze šroub a kovovou destičku, protože ho před rokem napadli dva psi.
Operace a následná péče mě stála přes sedmdesát tisíc. Ostatní popisovat nebudu, protože jsem to právně s druhou stranu uzavřela.
Vidím tedy psa, který se k nám blíží a říkám pánovi, ať si ho chytne na vodítko. Nic. Snažím se tedy aspoň dát na vodítko, toho mého.
Než to zvládnu, pes pána vystartuje a už rdousí toho mého.
V pudu sebezáchovy jsem odhodila škrtícího psa stranou a rychle šla chytnout svého.
To se mi povedlo a dala jsem ho na vodítko. Krvácelo mu ucho a jinak vypadal docela bez následků.
Pán psa, který na mého zaútočil, ani nehnul brvou.
Kráčel vesele dál a psa si na vodítko vůbec nedal!
Já vyděšená a nasraná zároveň, jsem rychle zavolala polici.
Přijeli pozdě, pán v čudu a já jsem musela rychle zpátky do kanceláře za klienty.
Pána ale znám. Bydlí nedaleko.
Vím, že moc nezmůžu, ale policie a právník to jistí.
Je neskutečné, jak se někdo může zachovat jako totální hovado!