Když vás úplně znetvoří psi a vy stejně bojujete dál..

Když se dívám na youtube na video mladé ženy, kterou před dvěma lety tak napadli psi, že ztratila celý obličej, tak nechápu.

Nechápu, kde člověk, který má za sebou přes dvacet operací a je mu přes dvacet let a má úplně zohyzděný obličej, dokáže najít sílu jít dál.

Jistě má oporu v rodině, kterou jiní třeba nemají, ale stejně.

Poslední dobou tiše smekám, když vidím na youtube všechny ty reálné story a příběhy lidí, kteří se nenechali zlomit a dál bojují se svým " osudem".

Tahle slečna například hlídala psy, dělala pouze vlastní práci, neudělala žádnou chybu.

Pořád má zvířata ráda a stále má i své psy, kteří ji jsou oporou.

Před sebou má další dva roky dalších operací a zákroků.

Není z toho nadšená, ale ví, že tím musí projít.

Trochu se stydím, protože mám po menším úraze a mám tendenci k sebelítosti.

Možná už neubudu moc hrát na klavír. Ta sádrová fixace, mému původně zdravému malíku, vážně ublížila.

Pak ale vidím tyhle lidské příběhy a říkám si, že je neskutečné, co lidský duch dokáže, když se nepoddá.

Když bojuje nad nepřízní osudu.

Vážně před všemi těmihle lidmi smekám, že to po tak velkých úrazech nevzdali, že bojují dál, že nacházejí sílu dál žít..