Čau děti, už mne to s vámi nebaví, hledejte si domov jinde..

12. 10. 2018 7:45:00
Ne to není vtip. To myslím smrtelně vážně. Dětské domovy jsou plné dětí, jejichž rodiče nějak nezvládli svou rodičovskou roli. Další jsou v ústavech a nakonec tu máme ve společnosti velice běžný jev jako je rozvod.

To si jeden rodič prostě sbalí svůj kufr a jde za svým štěstím jinam. Většinou i čeká, že se ten druhý, jaksi zodpovědnější o společné děti postará. A nebo se chtějí starat oba, což je asi nejlepší varianta.

Jenže já si nedovedu představit, že jako dítě mám jeden týden gauč tam a druhý týden jinde a jsem úplně v pohodě.

Jistě chápu, že život není černobílý.Nikoho nechci obviňovat. Nemám na to právo.

Já jsem taky rodičům zhruba ve čtrnácti radila, ať se raději rozvedou, než ty věčné hádky.

Rozvedli se, otec mne úplně vymazal ze svého života. V jednadvaceti mi to i zopakoval po telefonu, že mne ze života prostě vygumoval

Brečela jsem jak želva, myslela jsem si, že je to kvůli nové rodině a jejímu vlivu. Kdo se vzdá vlastního dítěte, které učil v dětství hrát fotbal a lyžovat?

Asi slaboch, nevím. Táta zemřel předčasné na infarkt v 59 letech. Do poslední chvíle než odešel. jsem čekala, že zavolá, že bude ten happyend.

Nebyl.

Rozvod rodičů mne poznamenal dost. Táta se mne zřekl, dokonce i písemně, což jsem zjistila až po jeho smrti. Sice to právně neplatilo, ale bolelo to hodně.

Mámy nová rodina mne nikdy nepřijala.

Takže od patnácti černá ovce, která nikam nepatří. Nikde jí úplně nechtěj. Ne, že by mne vyhodili na ulici, měla jsem se materiálně jako dítě vždy dobře, ale už nepatříte ani do jedné rodiny.

V patnácti? Proč? Jsou asi blbý ne?

Ne, to vás prostě nenapadne. Myslíte si, že chyba je ve vás, něco s vámi je.

A teď si představte ty desítky dětí v dětských domovech, které si prošly ještě těžšími příběhy a traumaty a v osmnácti jsou na to úplně samy, Většinou to nezvládnou, ale musí. Nic jiného jim nezbývá.

A teď k dnešnímu fenoménu jménem rozvod.

Někdy mi to přijde, že je to tak běžné jako nakupování v Ikee. Stěhujete se? Tak prodáte celý byt i s nábytkem, přece se s ním nebudete stěhovat.

Skříně koupíte nové, oni vám je přivezou. A děti jsou ty skříně. Necháme je v tom starém bytě s jedním rodičem a běžíme za novým štěstím a novým životem do nového bytu, k novému partnerovi. Vždyť dnes je to tak snadné, obzvlášť, když máte peníze.

A co není snadné? Najít, člověka se kterým chcete sdílet celý život a překonáte i to těžké.

Když v noci vstáváte k dětem, které se lekly tmy.

Když?? To si doplňte každý sám.

Víte, aby nedošlo k nedorozumění. Já chápu, že někdy se lidé rozejít prostě musí. Je konec. Už to prostě nejde, už jste vyzkoušeli vše nebo, když jeden partner tyranizuje druhého apod.

Jen jsem chtěla říct, že jsou věci, kterých bychom si měli víc vážit.

A přijde mi, že nám je to už jedno.

Jenže těm dětem ne. Ty si to sebou ponesou celý život.

P.S.1 Vím, že nejsou blbý. Každý většinou dělá co může a nese si taky svůj náklad..

P.S. 2 Tátovi jsem dávno odpustila, naučil mne toho dost

Autor: Blanka Fay | pátek 12.10.2018 7:45 | karma článku: 37.56 | přečteno: 3438x


Další články blogera

Blanka Fay

Ježíše Krista jsme už jednou ukřižovali, teď ho ponižujeme opět..

Jsem věřící a celá kauza kolem kontroverzní divadelní hry uvedené v Brně mne nechávala dlouho dobu docela chladnou.

30.5.2018 v 8:00 | Karma článku: 37.45 | Přečteno: 1454 | Diskuse

Blanka Fay

Doufám, že naši svobodu a svobodnou zemi, tak lehce nedáme..

Žijeme ještě ve svobodné zemi? Občas si říkám, že ne.Sice nadáváme na všechny a na vše, jak je nám Čechům vlastní, ale co dál?

2.5.2018 v 8:00 | Karma článku: 22.94 | Přečteno: 749 | Diskuse

Blanka Fay

Ester, Jardo, Petro aneb Češi do toho !!!

Panebože, Ester Ledecká má olympijské zlato a v lyžování. Jsem nadšená jako většina Čechů a zuřivě hledám záznam v televizi. Ještě, že mám to zpětné přehrávání TV. Teď to konečně využiji. Přepínám na ČT Sport a záznam se

18.2.2018 v 5:01 | Karma článku: 28.61 | Přečteno: 1009 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ivo Panuš

„Grýnpísáci“ střeží dálnice, aby náklaďák nepřejel žábu, ale napojit a nakrmit koně neumí.

Snad případ utýraného koně Patrika, hladem a žízní, naše orgány činné v trestním řízení pro „nedostatek“ důkazů neodloží. Vyšetřit, ale žádné paragrafy... "oko za oko & zub za zub" ... nechat vyhladovět a nechat chcípnout žízní.

21.10.2018 v 16:48 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 187 | Diskuse

Robert Huneš

Prý jsme nejbezbožnější národ světa

Prý. Nevím. Pracuji v hospici. Je to zvláštní místo. Umírá se tam. Hodně a často. Průměrná doba pobytu pacientů je sotva měsíc. A přesto chodím rád do práce.

21.10.2018 v 16:25 | Karma článku: 15.06 | Přečteno: 268 | Diskuse

Vilém Ravek

V USA mají Me too, u nás v Česku zase Metal too.

Dají-li mi tu medaili, nebo nedají-li mi tu medaili? A když mi ji dají, vezmu si tu medaili, nebo si nevezmu tu medaili?

21.10.2018 v 14:53 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 302 | Diskuse

Petr Binder

Věř a rakovina je fuč

Včera jsem měl dlouhý rozhovor s jedním pánem. Bavili jsme se o tom, co dělám a proč to dělám. Nutil mne, abych vzpomínal. Abych byl opět nemocný.

21.10.2018 v 12:33 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 601 | Diskuse

Marie Jandová

Je dnes ještě vůbec čest, obdržet státní vyznamenání?

Je ctí být vyznamenán Milošem Zemanem, prezidentem, který se svojí současnou „kvalitou“ řadí někam mezi hrobaře demokracie Klementa Gottwalda a otce normalizace Gustáva Husáka?

21.10.2018 v 9:05 | Karma článku: 33.57 | Přečteno: 1308 | Diskuse
Počet článků 292 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3198

Jsem písničkářka a textařka. Vyučuji hru na klavír. Vystudovala jsem magisterský obor sociální a mediální komunikace a hru na klavír. email: blankafay13@gmail.com TOPlist





Najdete na iDNES.cz