Poslední půlrok mi doma vyhrává Jarkovo poslední Album Máma mi dala na krk klíč.
Všechny písně mají hluboké poselství a přesah. Vzpomínky na mámu, zemřelého kamaráda, ruského přítele, který asi nikdy nepřijde, ale je vítaný, odpor k jakékoli nadvládě mocných, lásky a děti.
Nikdy jsem nestudovala nějakou odbornou literaturu o panu Nohavicovi, takže neznám ty odborné názory hudebních publicistů, zda se nějak angažoval v minulém režimu.
Jeho písně však byly zakázané, takže mám pocit, že o nějaké angažovanosti by se dalo docela dost polemizovat.
Pan Nohavica je básník a písničkář, který má nejspíš hluboký vztah k Rusku a má zde i jistě mnoho přátel.
Odsoudil válku na Ukrajině a ten hrozný teror Ruska a nemocného Putina.
Jediné, co neudělal je, že nevrátil ten metál. Na jednu stranu ho docela chápu, protože vztah k tamní zemi a lidem má jistě hluboký, a to, že Putinovi teď hodí na hlavu nějakou medaili, bude vážně jen gesto.
Gesto, které by asi ocenila česká veřejnost, ale Putin?
Tomu je jedno, že v současné době zabíjí malé děti a likviduje svobodnou zemi.
To si myslíte, že vrácení medaile Jarka Nohavici by s ním natolik zamávalo, že zastaví svůj krvelačný boj?
Asi těžko.
Stejně tak vnímám i lynčování Jágra, který pro Ukrajinu zorganizoval přátelský zápas se Spartou a přispěl hodně na pomoc Ukrajiny a jejím lidem.
Ano, soukromě se mohu podivovat nad jeho vazbou s Andrejem Babišem nebo cestou do Číny.
Jaromír Jágr je hluboce věřící a právě v Rusku, také díky Pravoslavné církvi, objevil víru v Boha.
Těžko od něj můžete čekat, že začne plivat na zemi, kde tolik let žil a kde uvěřil.
Jistě, mohl se více ohradit proti válce, mohl říct něco na adresu Putina, ale k čemu by to bylo?
V životě rozhodují hlavně činy a Jaromír Jágr přispěl na pomoc dostatečně.
Ví, co je úspěch a taky zná naší českou povahu.
Kdy tak rádi soudíme, hlavně ty úspěšné nebo hodnotíme všechny jejich kroky.
A myslím, že Jaromír Jágr to má v sobě, díky víře v Boha natolik srovnané, že ví, že tak pomíjivé lidské uznání za své činy, vážně nepotřebuje..
