Samozřejmě rozumí i jiným příkazům. Slez z té postele, vrať mi tu ponožku, netrhej ty kapesníky atd.:)
Nevím jak k tomu přišel, ale když udělá něco, co nesmí, tak se mu zpustí pocit viny a jde trucovat do vany.
Často se stane, že přijdu domů, pes skočí provinile do vany a já nevím, co provedl.
Koukám, odpadky nemáme, deka v pohodě, tak co tedy.
Problém však nastává, že Baddy z vany prostě nevyleze dokud mu nedám morální přednášku typu:
„To nesmíš! Příště už to nedělej! “ apod.
No, občas jsem i drsnější, to když vážně provede něco velkého.
Sice si na něj stěžuju, ale před dvěma lety jsem o něj skoro přišla a jak jsem brečela.
Skoro celou jeho operaci jsem probrečela a těch necelých pět dní bez něj bylo tak prázdných.
Následovalo 3 měsíční peklo zase pro mě. Klecování, převazování, přenášení, neustálé dohlížení, přeléčování infekcí apod.
Ale nakonec jsme to zvládli.
Šrouby a destičku má sice v noze pořád, ale běhá zase jak srnka.
(Blanka Fay)
A živej je teda na svůj věk šíleně.
Možná proto, že ví jak moc ho miluju.
To je myslím na zvířatech nejhezčí, krásně dokáží zrcadlit a opětovat vaší lásku.
A vy jim pak odpustíte i ty odpadky roznesené po celém obýváku..:)
