Stále čekáme, že to uděláme až jednou.
Jednou pojedu na druhou stranu světa. Jednou odejdu ze vztahu, kde už nemám být. Jednou si dovolím to či ono.
Jednou se přestěhuju, zamiluju, budu šťastná, najdu nové přátele, udělám něco pro své zdraví.
Jenže se žádné jednou nekoná.
Zůstáváme na místě a říkáme si, proč něco nemůžeme změnit.
Děti jsou ještě malé, prioritou je rodina, na to nemám, co by na to řekli lidi, tohle taky dobrý.
Zůstáváme stát tam, kde nám není dobře nebo jsem nešťastní.
A pak se něco musí stát!
Někoho probudí vážná nemoc, konec vztahu či jiná životní krize a rozhodne se pro změnu!
Zjistí, že už není čas stát na místě, protože náš čas na zemi je vymezený.
Do nového roku si nebudu dělat plány, abych byla dokonalým člověkem.
To nejsem a nikdy nebudu!
Budu se snažit každý den překonávat své strachy, automatické vzorce, které máme v sobě všichni a které můžeme změnit jedině tak, že na ně trochu s odstupem od sebe sama na chvíli nahlédneme.
Panebože, vždyť já si pořád zakazuju milovat.
Bojím se změny, protože nevím jak by to dopadlo.
Bojím se ukončovat nefunkční vztahy, protože budu pak sama.
Já si nedovolím to či ono.
Každý z nás je jiný, ale všichni si v podstatě přejeme to podobné.
Chceme být milovaní, zdraví a šťastní.
Chceme, aby náš život dával hluboký smysl.
Všem nám v příštím roce přeji to samé, co si přeju pro sebe.
Žít v roce 2023 tak, jako by to měl být poslední rok mého života..
