Ježíš Kristus zemřel i za moje hříchy..

Velikonoce jsou nejdůležitějším křesťanským svátkem. Možná se ptáte proč? Proč se obtěžovat s nějakým Kristem a příběhem, který může být jen tradovaná pohádka.

V Boha věřím přes dvacet let a hlubší pochopení velikonoc mi stále unikalo. Ano, i to se může stát. Pokud Bohu nedáte v životě šanci, tak můžete bruslit na tenkém křesťanském ledu Boží víry a Boha úplně nepoznat.Tato slova nepochází jen ode mne. Mnozí duchovní je často používají ve svých kázáních.

Nechci svou ranní úvahou udělat ze všech lidí křesťany.

Jen mne mrzí, jak málo je v tyto dny v médiích dána možnost poodhalit smysl velikonoc a toho neskonalého utrpení, které Ježíš podstoupil za naše hříchy.

Člověk Boha často nepotřebuje a vystačí si sám. Pokud se vše daří, tak takhle může projít kus života a možná i celý. Teprve v životních krizích, nemocech a jných utrpeních, když se dostane  na okraj vlastní soběstačnosti, začne hledat něco, co ho přesahuje.

Jsem slabá, jsem hříšník a Ježíš zemřel i za moje hříchy.

Dnes už se nebojím vlastní slabosti ani zkaženosti.Vím, že jsou situace, které z vlastní síly nezměním.

Bolest Ježíše Krista, kterou podstoupil i za mne, zcela úplně asi nikdy nepochopím. Byl Božím synem a té ukrutné bolesti a potupě se mohl vyhnout.

Stejně ji podstoupil, protože následoval vůli svého Otce.

Bůh na nevinném Ježíši zhmotnil hřích celého světa a následně tento hřích zničil.

Velmi těžko se mi někdy chápe, jak Otec mohl poslat svého Syna na takovou smrt.

On ale věděl, že třetí den vstane z mrtvých. Věděl, že zničení hříchu je nevyhnutelné.

Poznat Boha je velká milost.

Přeji vám všem tuto milost zažít. V našem lidském světě ji nic nenahradí.

Alespoň pro mne ne..