díké

Otázkou je, zda-li je spravedlivý onen zjevný nepoměr mezi zlem a dobrem, které se lidem přiházívají. Někdo by se odvolával na východní nábožensko-filosofické koncepce o karmě apod. Evolucionisté by zase hovořili o přírodním výběru, Nietzsche o právu silnějšího atd. Já jsem se nad tím zamyslel z jiného úhlu. Problém ne/spravedlnosti zde totiž přichází napřetřes vždycky s ohledem na osud konkrétního jedince ve stylu "Proč zrovna já...?". Jde tedy o poměr mezi mnou, popř. konkrétním "dobrým" člověkem a konkrétním člověkem, kterého osobně považují za špatného a který si to a to nezasloužil. Tudíž jde 1) o kontrast mezi nešťastným dobrým a šťastným zlým, kdy je neštěstí a štěstí relativní a zvýrazněno na pozadí svého opaku; 2) o individuálně subjektivní ohodnocení, kdo že je dobrý a zlý.

Problém podle mne spočívá principipiálně ve fenoménu Jáství (Proč Já?, Proč On?...), zkrátka ve lpění na sobě samém a v pocitu křivdy. DÍKÉ, řecký termín pro spravedlnost, znamená též rovnováhu..........

Re: díké

.....rovnováha, tedy spravedlnost nebyla pro staré Řeky pochopitelně jenom morální pojem, nýbrž fyzikálním zákonem či lépe jednou z funkcí logu, světového rozumu, který uvádí věci v rovnovážný stav. Chci tím říct tohle: Co když příroda, logos... (pro křesťanského Boha to neplatí) nedbá individuálně vědomých zájmů (které jsou vždy nějak omezené, afektované...), ostatně i Hospodin má s člověkem své plány, které si jedinec nemusí zatím uvědomovat. Co když ona SPRAVEDLNOST-ROVNOVÁHA SPOČÍVÁ PRÁVĚ V TOM, ŽE JEDNI SE MAJÍ DOBŘE, ABY SE DRUZÍ MOHLI MÍT ŠPATNĚ A NAOPAK. Je to smutné? Ano z hlediska jedince, ovšem z hlediska chápání světa jakožto nadindividuálního celku (oragnismu, kdy jedinec je jedním z orgánu) je to pochopitelné

NO

kupodivu dobré. Karmový skrblík Vám jednu posílá