Bohužel jsme nezodpovědní sobci! Proč jsme vychováváni k takové nezodpovědnosti? Proč necítíme s druhým člověkem? Proč pohrdáme Boží láskou a nešíříme ji dál?

protože jsme hříšníci a jsme nedokonalí..

Paní Blanko mám podobný osud. Moji rodiče se sice rozvedli když mi byl jeden rok, ale. Pořád je to ale, vždycky mi to bylo líto, že ostatní děti mají mamku a taťku a já byla u svých prarodičů. Matka měla novou rodinu, ale o mne se zajímala i její manžel, otec také nic moc. Jezdila jsem k ní na prázdniny a těšila se na sestry. Dnes si se sestrami rozumíme, jen jedna mi nemá asi ráda, nemá potřebu se stýkat. Možná je to proto, že jsme spolu nevyrůstaly, ale přátelé tvrdí, vždyť jste přece pořád rodina. No nic také jsem už rodičům odpustila. Mám milující rodinu a vám přeji v životě jen dobré.

děkuji moc, vám také..

Určitě je to pro dítě těžké. A právě na rodičích je, aby to co nejvíce svému dítěti ulehčili a pomohli mu se s tím vyrovnat. Bohužel se to mnohokrát neděje.

Já se s partnerem rozešla téměř před 3 roky. Dceři bylo 6. Nikdy jsme se spolu nehádali. Byly jsme spíš oba typy co mlčí. Možná kdyby jsme se někdy pohádali a vyříkali si různý věci tak se to nestalo. Ale rozešli jsme se naprosto v klidu. Ani jeden z nás na toho druhého před dcerou nehází špínu ani žádní jiní členové širší rodiny. Snažili jsme se jí to co nejlépe vysvětlit. Otec se s ní pravidelně vidí a když ji chce vidět i jindy tak s tím nemám žádný problém. Vždy jsme se zatím dokázali na všem dohodnout. I tak moc dobře vím, že dcera by chtěla, aby jsme se k sobě vrátili. Prožívá své těžké chvilky. A pořád potřebuje ujišťovat, že ji máme pořád oba stejně rádi a nikdy ji nepřestaneme milovat...

děkuji za sdílení..

Ta Vaše vzpomínka na rozvod rodičů mi vyvolává vzpomínku na dobu mého dospívání. Když jsem studoval v prvním ročníku na VŠ, bydlel jsem na kolejích a rodiče navštěvoval každý víkend. Nějak jim dělalo potíže srovnat se s tím, že děti už jsou z domu pryč a začali blbnout. Oba. Když už to vypadalo na rozvod, řekl jsem jim, že pokud se rozvedou, přestanu k nim jezdit. K oběma. Tak se vzpamatovali a po letech mi oba (každý zvlášť) poděkovali.

Jako dvacet let šťasně ženatý otec dvou dospívajících synů prosím jednu intimní informaci.

Kolik máte dětí?

zatím žádné..

Velká karma. I já jsem "úspěšně rozveden" a to dokonce dvakrát. Ale žádná dramata s dětmi se vůbec nekonala a i s "bejvalkami" mám velmi dobrý nebo dokonce vynikající vztah.

Všechno to je o lidech a o tom, jaký mají poměr ke svým dětem. Naprostou katastrofou je, když je jeden z rodičů, obvykle matka, používá jako zbraň proti druhému rodiči, obvykle otci.

Pane, vy jste to asi nepochopil, a co děti viděj to taky takhle ? Možná po letech, ale hned po rozvodu ? a kolik let se s tím vyrovnávaly ...