Já vlastně celý život žiju v Praze, ale začínám toho mít plné zuby. Nevadí mi hluk, provoz, spousta lidí ani drahota. Ale strašně mi vadí, co se s Prahou děje, všude se všechno zklidňuje, uzavírá, omezuje, řešilo se už i to, že tramvaje v noci jsou moc hlučné, zejména když na Vinohradské zatáčejí k muzeu, řešilo se tamtéž, že noční osvětlení některým svítí do oken, tak by bylo třeba ho omezit, ale zase stoupne kriminalita, takže tudy taky cesta nevede. Řešilo se, že je třeba omezit provoz na Vinohradské, protože jedna maminka by se tam hrozně ráda procházela s malými dětmi, ale nechce je držet za ruku a hlídat, aby je něco nepřejelo. Do Riegrových sadů, kde by mohla děti nechat volně běhat, nechce, chce se s nimi procházet po Vinohradské. Buď se všichni v Praze zbláznili a nebo je pravda to, že v Praze už je vlastně jenom náplava a asi pět a půl původních. Raději bych bydlela v Praze, ale v normálním hlučném, žijícím městě, nechci na Magistrále alej, na Vinohradské hřiště pro děti, zelené tramvajové pásy, když v létě není voda na zalejvání a celý rok tam nemůže projet ani sanitka ani hasiči. Nechci město, z kterého se radní snaží udělat mrtvou zónu, ať to stojí, co to stojí. Zatím jsem v Praze, ale už mám tak trochu sbalené kufry.

Trvalé bydlení v Praze je masochismus, neznám horší místo pro život

Mnozí vám dají za pravdu.

Nicméně příjem za stejnou práci je tam rozhodně podstatně vyšší, než někde v Asii.

Dobře nebo lépe je tam kde jsou dobří sousedé. Nemyslím tím jen sympatické sousedky

Jako rodilý Pražák a tamo dlouho pobývající jsem od mala tušil, že na venkově je to ono, to nej. Tak jsem tak po dlouhém výběru učinil a delší dobu sice dojížděl, ale neměnil bych.

Příroda a pejsan, jako průvodce v ní skutečně léčí, btw, jak říkal Albert E.: ,, Podívej se hluboko do přírody a pak všechno lépe pochopíš" vím, že jeho myšlenka šla krapet jiným směrem, ale musím jeho slova jen potvrdit.

Je to na každém jak si to zvolí a přeji všem ať to vyjde a cítí se dobře tam kde si to zvolí.

Rodinný domek - nemusí být velký. Podstatné je jeho okolí:

- vzadu les

- vpředu moře

- vlevo stanice metra

- vpravo nákupní centrum

Prvních pětadvacet let po narození na slovácké vesnici - Slovácko mám v srdci. Dalších dvacet pět let v Brně - bylo tam moc dobře. Pak jsme si postavili domek ve vesnici na sever od Brna, po dalších pětadvaceti letech se tam ráda vracím. Synovi vyhrožuji, že s ním a jeho rodinou plánuji další pětadvacítku v jejich maloměstě uprostřed Moravy. Takže vesnice, velké město, další vesnice a malé městečko. Všude může být krásně, záleží na nás a na lidech kolem nás.

Bydlel jsem na německé hranici (Varnsdorf), ve 2 vnitrozemských městech a nakonec Praha. V důchodu má Praha výhodu - snadněji zde seženete zaměstnání úměrné věku 70+. Když máte vyplacený byt tak je zde svým způsobem levněji a lépe - velká obchodní síť - např. Motol nemocnice i krematorium nablízku

To je věčný koloběh. Člověk se narodí ve městě, pak dospěje, pořídí si děti a usoudí, že pro ty děti bude nejlepší bydlet na vesnici. A až ty děti vyrostou, tak z té vesnice zase zdrhnou do mesta

Idealne uprostred velkomesta s veskerymi sluzbami na samote v horach jako treba Milan zajic.

V Praze jsem se narodil, žil jsem tu většinu svého života. Bydlet někde jinde jsem si představit nedokázal. Kdysi mne okolnosti donutily se stěhovat - na byt v Praze jsem nedosáhl, ten mi má firma nabídla v Ústí nad Labem. Zase veliké město, ne co se občanské vybavenosti týká od hlavního města zásadně odlišné.

V současnosti bydlím na vsi, která má pár popisných čísel, dohromady necelých 200 obyvatel. Užívám si to, odpočívám.