Proč chcete nutně léčit, nebo předělávat alkoholiky? Naprostá většina jich funguje normálně a jsou pro společnost přínosem.

Ano, toto je z valné části pravda, a já chválím zejména ty, co to vezmou opravdu hopem a po 20, 30 letech žíznivé kariéry se jim stane něco definitivního, kde se plně uplatní jejich vyčerpané rezervy. Stát ušetří na důchodu, a to i na invalidním. Jen houšť.

Vyléčený alkoholik neexistuje...pouze abstinující alkoholik... (vyléčený by byl, kdyby se pak mohl napít a nespadl by do toho znova...)

já vím, opraveno..

s celkovym vyznenim clanku souhlasim , ale mate tam jednu nelogicnost: na jednom miste pisete - spravne- ze alkoholik se nemuze vylecit, ale jen dozivotne abstinovat a o par radku dal mate slovni spojeni "vyleceny alkoholik", ovsem bez uvozovek, takze cemu verite? muze se vylecit anebo jen zalecit? hezky den

opraveno..

Znám dva případy: jeden byl můj bývalý český ex, řekl: jakmile se narodí malé, nevěděli jsme, jestli to bude holka nebo kluk, tak přestává kouřit. A přestal, ze dne na den. Ale s alkoholem a hospody vymetal dál a rád. Nikdy neřekl, že by s tím přestal, a tak nikdy nepřestal.

Další příklad mi vyprávěl můj nynější manžel, kdy jeho děda byl alkoholic a babička mu řekla, že s ním skončila a stěhuje se pryč. Tak jeho děda postavil pro babičku barák a už se nikdy nenapil. Vypadá to až neskutečně, ale pokud se někdo rozhodne z vlastní vůle, tak asi dokáže přestat s jakoukoliv závislostí.

Rozhodnutí je silnější, než vůle.

Závislost je mrcha. O tom něco vím.

Moje zkušenost - zásadní k přerušení jakékoli závislosti (nově bažení neboli craving), je motivace. Říci si, že zítra přestanu kouřit, chlastat, hrát automaty atd. je bezpředmětné. Pokud však existuje vážná motivace (kupříkladu dítě alkoholika mu řekne, že mu nikdy neukáže vnuka), je to velmi silný impuls.

Další nutností je derivace závislosti jiným směrem - často pohyb (běh, kolo) a extrémní výkony. Je to sice také závislost, avšak méně škodlivá.

Ale je to těžké....

Já jsem si po 30 letech středně silného kouření (15 denně) řekl "od zítřka nekouřím", aniž jsem k tomu měl nějakou extra motivaci, a už je to 22 let, co jsem nevzal cigaretu do úst. Podle mne je tedy zásadní silná vůle své rozhodnutí dodržet, bez ohledu na to, zda bylo něčím motivováno. Znám dost lidí, kteří měli silnou motivaci (typicky zdravotní důvody) a přesto vesele hulili i při pobytu v nemocnici.

Popisujete to všechno velmi, velmi romanticky. Lidé si alkoholismus nemístně idealizují, jakože jeden má žízeň, tak bumbá, pak je veselý, nebo naopak má depku, nebo se popere a jak příjde domů, tak ženě nařeže a děti pláčí atd. A tohle dělá pořád dokola, protože si nemůže pomoci, tak je potřeba mu podat přátelskou ruku a dílo se zdaří. - - - - No ale ne, takhle to není. Alkohol je jedna z nejtvrdších drog, a co je na tom nejhorší, dlouho to trvá, a jen málokdo najde milosrdnou smrt v tom, že se předávkuje, jako je to u nelegálních drog, kdy je to časem jen a jen loterie, co si lidi vpraví do žíly. Pití je pro alkoholika především otázkou dlouhodobé otravy, postupného selhávání společenského, duševního a fyzického. Konce jsou opravdický otřes - jenom my to nevidíme. Společnost totiž má prostředky k tomu, uklidit alkoholika, v jeho finální fázi, ostatním lidem z dohledu. Jestli je to dobře nebo špatně, to nevím. Ale chápu, že toto je příčinou toho, že lidé vůbec nedokáží zhodnotit, jak se věci mají třeba se Zemanem.

nemyslím si, že jsem to popsala romanticky..

Dobrý den, nedokážu říct jak s alkoholem, protože do stadia alkoholika jsem se nikdy nepropil... ale jako vyléčený těžký kuřák, který měl kdysi i epizodku s gamblem můžu říct že mě nejvíc pomohla práce v podmínkách které mě nepokoušeli a hlavně nutnost své průšvihy zaplatit aby člověk mohl žít normálně dál... Dokonce jsem na ta témata i něco napsal, ale už to tu není... Rozhodně můžu říct, že pro mě byl fakt, že mě nikdo zbytečně nekonejšil a nechal se s tím porvat motivující. Chápu ale, že každý to má jinak. Jednu věc ale za jakéhokoli závisláka nikdo neudělá... Bez toho aby chtěl přestat, skutečně chtěl on sám ho z Pekla nikdo nevyvede.

to máte pravdu..

Jak je videt u ana "prezidenta" tak ano. Ale dostane takovou peci i Pepicek Nohejlu z Horni dolni?

Nedostane.

V žádné zemi na světě nedostane Pepíček Nohejlů z Horní Dolní stejnou péči jako hlava státu.

Poslední případ, kdy hlava českého státu dostala péči sice výbornou, ale nikoli jako hlava státu, byl Karel IV. v roce 1350 v Itálii, kdy utrpěl zranění, na které by s trochou smůly umřel i dnes, natož tehdy, ale zázračně ho zachránili italští lékaři, kteří vůbec nevěděli, koho vlastně ošetřují, jelikož Karel IV. se toho rytířského turnaje účastnil inkognito, protože pro osobu jeho vysokého postavení by se neslušelo se k takové účasti veřejně přihlásit. Italští lékaři ho zázračně vyléčili tak, že i profesor Emanuel Vlček při ohledání jeho tělesných ostatků někdy v době, kerá se kryje s Husákovou normalizací, aniž by samozřejmě s ní souvisela, žasnul. Přitom si ti Italové tehdy mysleli, že léčí řadového francouzského rytíře, jakých byly ve Francii stovky a tisíce.

Karel to přežil díky souhře dvou zázraků: Že se tak znamenitá práce vůbec povedla a že navíc mu přála náhoda, protože i přes tu znamenitou práci bylo velice pravděpodobné, že zemře. Náhoda však zapracovala ve prospěch Václava alias Karla IV.

To byl poslední případ, kdy hlava českého státu byla léčena nikoli jako prominent. Od té doby byli všichni léčeni jako prominenti, včetně Václava Havla a Miloše Zemana.

Nehodnotím, zda je to správně, pouze říkám, že tomu tak prostě je.

Článek se Vám paní Blanko, moc povedl. Jednička s hvězdičkou. Ty aspekty závislosti jste dobře vystihla. Závislost je iluze odděleného Já. Nejsme oddělení, jsme jednota. Přes to skrze své ego sami sebe zažíváme dost "prázdně". Uzdravení musí přijít zevnitř. Vše ostatní je jenom další iluze.

děkuji za karmu, ano uzdravení musí přijít zevnitř..