Dobrý den. Zaujal mne tiulek vašeho příspěvku. Co se týče vlastního obsahu, ten je natolik osobní, že se mi na něj nechce veřejně reagovat. Snad jenom tím, že vám rozumím. Mám už toho odžito hodně, ale doufám, že si ještě něco užiju. Lidský život není procházka růžovou zahradou. Nikdy nebyl a nebude. Myslím tím ten pozemský. Jsem už ve věku, kdy přemítám trošku víc o věčnosti. O nebi i o pekle, ale zatím jsem dospěl jen k tomu, že vím, že nic nevím. Teď už jsem jen spokojený důchodce, který má dvě přání. Zdraví a klid. Ani jedno ale bohužel nemáme ve svých rukách, ale snažím se dělat vše, co je v mých silách...

Toho snu být uplně zdravá se nikdy nezbavím..., tak trochu vím, o čem mluvíte, snila jsem takto od třinácti let. Snila jsem dlouho a ve snech tancovala... Přitahovali mne lidé, kteří byli fyzicky silní, nedokázala jsem pochopit, jak jiní lidé toho tolik fyzicky vydrží...

Hodně zdraví

Vážená paní Blanko.To co jste napsala je smutné,ale pravdivé.Jsem o hodně starší než Vy.Ale podobným obdobím jsem si prošel před několika lety.Když mi odešla moje jediná paní - tam do nebíčka.A já zůstal zcela sám.Změnilo se mi celé mé myšlení i celý život.Začal jsem přemýšlet o životě,o tom nejkrásnějším daru od našeho pána.A prošel jsem si celý můj život a vyhodnitil jej.Učinil jsem mnoho chyb,které mi dnes moc mrzí,ale napravit je nemohu.Pokud jsem svými chybami někomu uškodil,tomu jsem se v duchu alespoň omluvil.

A to vše mne dovedlo k tomu,že jsem poznal našeho Pána,Pána Boha.

A již nejsem sám,mám jeho a uznávám jeho rozhodnutí i jeho pravdu.

Také jsem prošel několika těžkými operacemi i nemocemi. A O N mi pomohl.

Přežil jsem to.Ano,myslím si,že náš život,jeho délka i zdraví je nějakým způsobem určena.Ale moje víra mi pomůže v tom,že se s takovými situacemi vyrovnám.A snažím se, v rámci mých možnosti a svou vůli udělat vše,co je dostupné vč.medicíny.A v žádném případě nepropadnout stresuu a zoufalství.

Vážená paní Blanko,omlouvám se za ten obsáhlý text.

Přeji Vám,ať toto těžké období překonáte a věřím plně tomu,že to zvládnete.

Zdraví a děkuje Jan Kvapil

děkuji, moc hezky jste to napsal..

S upřímným obsahem souhlas. Ten odevzdaný fatalismus ovšem zbavuje člověka toho nejcennějšího. Prostě, být sám sebou. Se všemi chybami a přednostmi. Jít životem a pášit. Své omyly i geniality. Pak jde o krásnou dráhu :

Mládežník je typický kořistník. Má to i právo.Nikde nebyl, co je za rojem? Ubližuje, dítě kouše svou matku do prsu. Později vybádá, vše je špatně. Co bylo, blbě bylo. On je nesmrtelný a geniální.Lidstvo má štěstí, vše změní! Postupuje- Své rodiče pochopí skrze děti své. Již s rozumem napravuje co se dá. Dokud je čas, všechno si říci,pomáhá . Objevuje se člověk. Sezná, že peníze o štěstí nejsou.Začne se na ně dívat, jako na prostředek.

A zajde až za ten roh poznání. Objeví tam skutečnost,život. A jak pravil můj milý otec na smrtelné posteli."Bylo to bezva.No jakýsi krátký film. Zajímavý kus, komedie a hořkosti".Co tě nejvíce žralo?- "Komunisté, synu, komunisté". Co nejvíce těšilo? "Ty synu".Otče, přeješ si jako pokřtěný přizvat faráře? "Nikoliv, k čemu by to bylo dobré? Já jsem člověk - Na všechno se dívám lidsky. Život byl bezva" ...

Myslím na to dodnes. V hodině nejtěžší, žádná pýcha, nebo ustrašenost. Tak jako celý život. Člověk, odpovědný sám za sebe. Nikoho neviní nikoho. Pouze sebe, měl konat jinak.Je jako číšník. Hoduje, obsluhuje se a vystaví si účet. Smířen se vším, došel za roh (Obsah autentický, skutečný) ...

Douška- Zejména autorce děkuji za plus. Žádné bludišťáky nesbírám-Beru to - Jako přijetí zpovědi neznámého člověka. (Děkuji). Nesu ti to celý život. Postoj rodiče ně nechápu, jako rebelii proti bohu. On prostě celoživotně zůstal svůj. Doslova, až do konce.Kde se vzala ta síla přesvědčení - nechápu dodnes. Člověk o člověku k člověku...

Natočeno na kameru. Za 22 let jsem neměl odvahu pustit. Naopak, šel jsem na faru.Zádušní mše. S farářem oba hovořili nad hrobem. Já sdělil, "Odešel mi nejlepší kámoš - Člověk, otec". A s povolením pustili Glenna Milera- "Čatanoga Ču Ču". Tu miloval a jeho vlak tak vyjel. Doufám, že můj bude mít ještě nějaké zpoždění. Pak si to v čekárně rozpovídáme. Určitě to bude za rohem, v Chattanooga ...